Polykarbonát je syntetický termoplastický materiál, získávaný zhušťováním acetonu a fenolu. Vyznačuje se zvýšenou pevností, velkou nosností a pružností. Monolitický polykarbonát— jednolitý list, který neobsahuje vnitřní prostory nebo prohlubně. Průmyslová výroba syntetického termoplastu probíhá v souladu s technickými podmínkami. Zaručuje to materiálu vysoké ukazatele kvality z hlediska následujících vlastností:
- pevnost v tahu;
- pružnost;
- odolnost vůči změnám teplot.
Desky mohou mít tloušťku od 0,5 do 20 milimetrů, ale mnoho výrobců je schopno vyrobit polykarbonát podle individuálních parametrů zákazníka.
Monolitický polykarbonát
Typy monolitického polykarbonátu
Materiál je prezentován ve dvou variantách:
- Plochý. Jedná se o průhledný syntetický, beztexturový termoplast. Používá se pro okna, výlohy, dekorativní prvky.
- Vlnitý. Polykarbonát s povrchovou vlnitou strukturou, který svým tvarem připomíná tašku. Tento typ materiálu je ideální pro krytí střech, proto se nejčastěji vyskytuje na střechách teras, přístřešků a v podobě dekorativních vsadek v obytných domech.
V současné době lze nalézt jak průhledné, tak i barevné listy polykarbonátu. Pro jejich barvení se používají speciální pigmenty, díky kterým si barva zachovává svou kvalitu po mnoho let.
Hlavní vlastnosti
Při nákupu polykarbonátu je třeba podrobně prozkoumat vlastnosti a parametry nabízených vzorů. Fyzikální a chemické vlastnosti přímo ovlivňují oblast použití polymeru a detaily montáže.
Nejprve se doporučuje věnovat pozornost následujícím vlastnostem:
- Trvanlivost. Polykarbonát je oblíbený u majitelů rekreačních chat a venkovských pozemků právě pro své vysoké pevnostní vlastnosti. Monolitický polykarbonát snese velké mechanické zatížení a náročné klimatické podmínky (teplotní výkyvy, vítr, mráz, sněhové srážky, déšť).
- Elasticita. Každý polykarbonát se snadno ohýbá a přijímá očekávaný tvar. Tato vlastnost umožňuje odchýlit se od tradičních obdélníkových skleníků a na pozemku vystavět originální obloukovou konstrukci. Minimální poloměr ohybu závisí na tloušťce polykarbonátu. Například u třímilimetrových vzorů je poloměr ohybu asi 450 milimetrů.
- Izolační vlastnosti. Všechny typy polykarbonátu se vyznačují menší tepelnou vodivostí ve srovnání se sklem, proto skleník z monolitického polymeru rychle akumuluje teplo a udržuje ho po delší dobu. Díky této výhodě lze již mnohem dříve provádět výsadbu rostlin. Tento materiál poskytuje také dobrou zvukovou izolaci (pro desky 4–12 milimetrů se tento ukazatel může měnit od 18 do 23 decibelů).
- Odolnost vůči chemickým látkám. Polykarbonát je inertní vůči alkoholu, organickým tukům, slabým roztokům kyselin. Tyto látky lze použít při údržbě skleníku, stejně jako pro hnojení rostlin. Materiál však reaguje s amoniakem, kyselinou octovou a kyselinou boritou, minerálními oleji.
- Propustnost světla. Průhledné desky mají stupeň propustnosti světla na úrovni 85–90 %. To je dobrá vlastnost pro budoucí úrody, neboť rostliny se cítí mnohem lépe v jasném a osluněném prostředí. Aby se zabránilo spálení listů a plodů, doporučuje se použití barevných polykarbonátových desek.
Obor použití monolitického polykarbonátu
Polymerové desky nacházejí své využití v mnoha oblastech: od zemědělství po marketing. Tradičně se však monolitický polykarbonát používá při stavbě:
- průhledných kupolí;
- skleníků, inspektů;
- originálního zasklení prvků stěn a střešních krytin;
- přístřešků, markýz, zastřešení;
- venkovních reklam;
- funkčních příček a filunků.
Při výběru materiálu je nutné vzít v úvahu tloušťku desky. Například pro přístřešky teras postačí deska o tloušťce 4 milimetrů, pro skleníky je však potřeba minimálně 6 milimetrů. Spolehlivou a pevnou střechu lze postavit pouze s použitím polymeru o tloušťce více než 10 milimetrů.
Polykarbonát je výrazně efektivnější ve srovnání se standardním sklem. Je optimální kombinací ceny, vysoké pevnosti a dlouhověkosti.
