Každý výrobce je plně odpovědný za kvalitu vyrobených skleníků. Ale na co si dát pozor při nákupu skleníku, pokud cena maximálně vyhovuje spotřebiteli? O tom je tento článek.
Je třeba věnovat pozornost spojům kostry (s páskami a spojovacími prvky). Nemělo by být stop po svařování a místa spojení by neměla být malována. To je první, co odhalí, zda byl skleník ručně sestavován v domácích podmínkách nebo zda byl sestavován v továrních podmínkách s pomocí svařovacího robota.
Obvykle levné skleníky nejsou galvanizovány, ale malovány práškovou barvou (někdy i tou nejlevnější, která je po ruce). V tomto případě je výsledek zřejmý - žádná barva nezajistí ochranu proti korozi a rezavění stejně dobře jako zinkování.
Není tajemstvím, že i zinkování může být mnohem horší kvality, než bychom si přáli. V tomto případě je třeba se podívat na tloušťku zinkování - obvykle ve fabrických podmínkách parametry činí od 140 do 180 mikronů.
Jaký materiál používá výrobce pro upevnění spojovacích prvků, pásek a polykarbonátu ke kostrě? Nejlevnějším a nejméně spolehlivým způsobem je použití samořezných šroubů. To nakonec zničí nejen kostru skleníku, ale i samotný polykarbonát. Nejlepším řešením je systém „krab“ se 4 pozinkovanými šrouby, který dodává pevnost kostrě skleníku a solidní upevnění s polykarbonátem.
Spojovací prvky a pásky skleníku by měly ležet ve stejné rovině jako kostra. Je to důležitá podmínka, aby geometrie skleníku nebyla narušena.
Podrobnější informace o montáži skleníků naleznete na stránce montáže a ke každému produktu je připojen soubor s návodem na sestavení pro konkrétní typ skleníku. MONTAZI
